Speciální objekty

ARCUS III.  (1990-91; 75×80 cm) – S Libenský & J. Brychtová

V roce 1987 se uzavřela bezmála pětadvacetiletá pedagogická činnost profesora Stanislava Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jeho ateliér sklářské tvorby byl sice pro svou vysokou úroveň vyhlášený a uznávaný po celém světě, ale domácí tlaky v tehdejším politickém režimu Československé socialistické republiky poslaly jednoho z nejproslulejších odborníků ve svém oboru bez skrupulí do výslužby. Stanislav Libenský naštěstí nepodlehl pocitu nespravedlivé křivdy a po desetiletích náročné středoškolské a vysokoškolské učitelské práce našel konečně volný čas – a v důsledku toho také nebývale rozsáhlý kreativní prostor – pro autorskou tvorbu se svou ženou Jaroslavou Brychtovou. Oba měli v té době za sebou desítky významných skleněných plastik i realizací pro architekturu, a tak jen málokdo tehdy čekal, že jejich společné výtvarné dílo má v řadě ohledů nejlepší léta teprve před sebou. Následný dynamický rozvoj tvorby umělecké dvojice Libenský-Brychtová byl proto překvapivý nejenom pro zainteresovanou veřejnost, ale i pro odborníky.

V závěru osmdesátých let, kdy vrcholily jejich cykly Siluet měst, Stolců a Trůnů, vznikla plastika Diagonála (1989). Toto zcela mimořádné dílo otevřelo cestu k řadě dalších pozoruhodných objektů, které kromě působivé definice geometrizujícího tvaru využívají prostorových možností plasticky formovaného taveného skla, proměnlivých účinků procházejícího světla a rozmanité intenzity barvy v závislosti na odstupňované síle skleněného materiálu. Ve výsledném uměleckém působení dosahují tyto plastiky z konce osmdesátých a z počátku devadesátých let nejenom mimořádných výtvarných kvalit, ale zaujmou i svým duchovním přesahem. Výmluvným dokladem v tomto směru je také plastika Arcus III, která navíc potvrzuje, že se tehdy ve společné sochařské tvorbě této autorské dvojici podařilo – řečeno slovy Stanislava Libenského – „dotknout se tajemství skla, světla a prostoru“.

Oldřich Palata

arcus_III

MIRROR (2012; 510×260 cm) – Klára Horáčková

Objekt Zrcadlo vznikl jako osobní reakce na přesycenost vizuálními podněty. Všudypřítomnost vytvořených obrazů ovlivňuje naše vnímání světa. Bereme jako přirozené trávit velké množství času ponořeni do představ někoho jiného, mnohdy takto strávený čas dokonce převažuje a vědomé hranice mezi osobním a cizím, vnuceným, nebo i virtuálním a reálným se stírají. Pro projekt jsem využila mechanický billboard, místo reklamního obrazu jsem však na lamely nalepila zrcadla, čímž vznikla minimalisticky působící instalace a význam i funkce objektu se posunuly. Jeho původní smysl je změněn tak, že na místo prezentování manipulativní reklamní informace obrací objekt divákovu pozornost zpět do reality. Ani tento pohled však není věrný. Díky pohybu lamel vzniká jakási koláž složená z jednotlivých segmentů. Odraz se stále rozkládá a skládá v opakujících se cyklech. Každý nový obraz je obdobný jako předchozí, ale nikdy stejný.

IKEBANA (2013; 75x33x165 cm) – Alena Hlavatá Němcová

Hlavní inspirací pro vytvoření plastiky byla japonská Ikebana. Ikebana je aranžování květin ve starém japonském umění. Japonská Ikebana se snaží vytvořit harmonii lineární konstrukce, rytmu a barvy na rozdíl od pojetí aranžování květin západních zemí. Ikebana věnuje stejnou pozornost váze, stonkům, listům a větvím stejně jako květům. Celá struktura japonského umění aranžování květin je založena na třech hlavních bodech, které symbolizují zemi, nebe a lidstvo. Tyto tři rozdílné linie tvoří pomyslný trojúhelník. Pro vytvoření plastiky jsem se inspirovala čirým sklem jako materiálem, který působí čistě a decentně. Profily všech tyčí a trubek vynikají díky sbroušenému a leštěnému konci pod různými úhly. Díky tomuto zušlechtění tyče a trubky získaly přidanou hodnotu. Pro větší třpytivý efekt jsem použila skleněné střepy jako recyklovaný materiál, které mají symbolizovat kamínky a oblázky v Ikebaně. Plastika nabude dojmu pomocí užití světla. Díky použití světelného zdroje vyniknout optické vlastnosti křišťálového skla.